Inzeráty plemene: Boloňský psík
Boloňský psík pochází z Itálie a dodnes není zcela jasné, jak toto plemeno vzniklo, ale je pravděpodobné, že křížením maltézského psíka a malého bílého pudla, po němž převzalo hravou a učenlivou povahu.
Již v 11. a 12. století byl boloňský psík díky svému půvabu vysoce ceněn. Obzvláště byl oblíben v období renesance, kde si mohla bohatá aristokracie dovolit držet tyto malé hedvábné psíky jen tak pro potěšení a pro zvýšení společenské prestiže. Slávu boloňských psíků prohloubili jejich majitelé zvučných jmen, jako kupříkladu markýza Pompadour nebo carevna Kateřina II., jakož i rakouská císařovna Marie Terezie. Účastnili se prý i křižáckých výprav. Historické prameny uvádějí, že byli používáni jako „ ohřívací láhve“ ve studených ložnicích středověkých dam. Připisovaly se jim léčivé vlastnosti. A také byli malováni slavnými malíři po boku krásných žen oné doby.
Prvopočátky oficiálního chovu pocházejí z roku 1882, kdy byl v Itálii zřízen registr, do kterého se začali zapisovat čistokrevní psi. Po válce se boloňský psík úplně vytratil. Zůstal v Itálii u jediného chovatele, Maria Persichi, kterému se připisuje zásluha za uchování plemene. A dále se rozhodli manželé Bonnanovi plemeno zachránit a rozšířit a roku 1984 se jejich fenka Lilly jako první stala šampiónkou Itálie. Zůstává zásluhou manželů Bonnanových, že boloňským psíkům již nehrozí nebezpečí vyhynutí, plemeno je obnovené a jeho místo je v plemenných knihách upevněné, odpovídá standartu a díky dovozu z této země se stává typickým představitelem i mimo Itálii.
Boloňáček je malý bílý psík s dlouhou kadeřavou srstí.. Hlava středně dlouhá(její délka tvoří třetinu výšky), s lebkou mírně vejčitého tvaru a mozkovnou o něco delší než je čenichová partie. Oči otevřené, kulaté, větší směřující kupředu. Uši vysoko nasazené, dlouhé, zavěšené, ale u kořene mírně zvednuté. Krk úměrný k tělu, bez laloku. Tělo kvadratické, prostorný hrudník dosahující k loktům, rovný hřbet, břicho mírně vtažené. Končetiny rovné a rovnoběžné. Ocas nasazený v prodloužení hřbetní linie se stáčí přes hřbet.Srst je dlouhá, jemná, chomáčkovitá, nepřiléhající, vzdušná. Zbarvení musí být čistě bílé bez jakékoliv skvrny nebo odstínu.
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
F.C.I.-Standard č. 196 / 20.04.1998 / GB Boloňský psík ( Bolognese)
Země původu: Itálie
Datum publikace původního standardu: 27.11.1989
Použití: společenský pes
Zařazení podle F.C.I.: Skupina 9 společenská plemena. Sekce 1bišonci a příbuzná plemena. Bez zkoušky z výkonu.
Původ plemene je směšován s původem maltézského psíka, protože jejich vzdálenými předky jsou stejní malí psíci zmínění v latinských spisech Aristotela (384 – 322 př. Kr.) pod označením „canes melitenses“. Boloňští psíci, známí již v období starověkého Říma, patřili v celé epoše mezi nejoblíbenější dary dávané mocnými tohoto světa. Cosimo de Medici (1389-1464) přinesl ne méně než osm boloňských psíků do Bruselu jako dary pro belgické šlechtice. Filip II, král španělský v letech 1556 až 1598, poté, co obdržel dva boloňské psíky od vévody d´Este, děkoval v dopisu dárci těmito slovy: „tito dva malí psíci jsou nejkrálovštějším darem, který může kdokoliv učinit panovníkovi“. Boloňští psíci jsou vyobrazeni na malbách Tiziana, Pierra Breughela staršího a Goyi.
Malý, robustní a kompaktní, s čistě bílou, dlouhou a nadýchanou srstí.
Kvadratická stavba, takže délka trupu je rovna výšce v kohoutku.
Velmi vážný, celkově ne příliš aktivní. Průbojný, učenlivý, silně vázaný na svého pána a jeho okolí.
střední délky, dosahující 1/3 výšky v kohoutku. Šířka hlavy, měřená na úrovni jařmových oblouků, je shodná s délkou hlavy.
mírně ovoidního (vejčitého) tvaru v předozadním směru a spíše plochá v horní části, má však konvexní postranní části; hrbolky čelní kosti jsou dobře vyvinuté. Podélné osy lebky a nosního hřbetu jsou rovnoběžné; čelní vráska je jen slabě zvýrazněná a týlní hrbol jen slabě patrný. Délka lebky je o málo větší než délka tlamy.
Stop: dosti výrazný.
Nosní houba: ve stejné linii jako nosní hřbet; při pohledu z profilu je její přední strana vertikální. Je velká a musí být černá.
Tlama: Její délka dosahuje 2/5 délky hlavy, nosní hřbet je rovný a postranní části tlamy jsou rovnoběžné, takže přední část tlamy je téměř čtvercová. Oblast spodní části očnice je dobře vytvarovaná.
Pysky: horní pysky jsou málo vyvinuté do hloubky, nezakrývají spodní pysky, a spodní profil tlamy je ohraničen spodní čelistí.
Čelisti/Zuby: Čelisti normálně vyvinuté, s horními a spodními oblouky navzájem perfektně přizpůsobenými. Zuby bílé, pravidelně vyrovnané, skus silný a úplný. Nůžkový skus, tolerován je klešťový skus.
Oči: Posazené téměř v čelní rovině; dobře otevřené, spíše velké než normální velikosti. Oční víčko je kulaté, oční bulva nesmí vystupovat, oční bělmo není viditelné. Okraje očních víček musí být černé a duhovka je tmavě okrové barvy.
Uši: vysoko nasazené, dlouhé a svěšené, ale dosti pevné v místě nasazení, takže horní část vnějšího ucha odstává od lebky, vzbuzujíc tím dojem, že hlava je větší než ve skutečnosti.
bez kožního laloku; jeho délka je rovna délce hlavy.
pes má kvadratickou stavbu, délka trupu, měřená od ramenního hrbolku po hrbolek sedací kosti, je rovna výšce v kohoutku.
Kohoutek: jen slabě vystupující z hřbetní linie.
Hřbetní linie: rovný profil zad a mírně konvexní profil beder harmonicky přecházejí v linii zádě.
Záď: velmi mírně spáditá; je velmi široká.
Předhrudí: špička hrudní kosti (manubrium) jen slabě vystupující
Hrudník: prostorný, dosahuje do úrovně loktů, s dobře klenutým hrudním košem, hloubka dosahuje téměř poloviny vý%2
Nejoblíbenější psí plemena