Více informací o plemeni Istrijský krátkosrstý honič
Pro plemeno Istrijský krátkosrstý honič není v současné době žádný inzerát!
Istrijský krátkosrstý honič (Istarski Kratkodlaki Gonič, Istrian Short-haired Scent Hound)
Istrijský krátkosrstý honič je výborný honič, používaný hlavně na lov lišek a zajíců, nebo také pro dosled poraněné zvěře. Je to vynikající stopař, který umí pracovat velmi rychle a efektivně i v obtížném terénu. Jeho charakteristickým znakem je hluboký, zvučný hlas, kterým vytrvale hlásí a který je stejný jako u hrubosrstého honiče. Je to živý, energií nabitý a průbojný pes, který má ovšem klidnou a dobrosrdečnou povahu. Istrijský krátkosrstý honič je nejen lovecký pes, ale také skvělý a milý společník, závislý na svém pánovi. Je to také inteligentní pes, který se snadno a rychle učí.
Istrijský krátkosrstý honič je středně velký pes, jehož délka může přesahovat jeho výšku v kohoutku maximálně o 10%. Působí ušlechtilým a pružným dojmem. Jeho výška v kohoutku je 44 až 56 cm u psa a 48 cm u feny. Váha bývá od 14 do 20 kg, standard uvádí 18 kg.Má asi 20 cm dlouhou hlavu, při pohledu shora protáhlou a úzkou s rovným nosním hřbetem. Čenich má otevřené nozdry a je černý, nebo tmavě hnědý. Čenichová partie je dlouhá, zuby silné s nůžkovým skusem, oči oválné s tmavými duhovkami a jasným pohledem, uši jemné, zavěšené nad linií očí. Krk má mírně klenutý, horní linie těla je mírně klesající, hřbet je široký, svalnatý a rovný, bedra spíše krátká. Hrudník má hluboký nejméně k loktům, žebra dobře klenutá. Obvod hrudníku je větší než kohoutková výška. Břicho má mírně vtažené. Ocas je nasazen vysoko a je štíhlý a mírně vzhůru prohnutý. Končetiny mají štíhlé kočičí tlapky.Srst má istrijský krátkosrstý honič hustou, jemnou, hladkou a lesklou. Základní barva je sněhobílá s oranžovou hvězdou (skvrna na čele), oranžově stříkanýma ušima a jasně oranžovými plotnami na těle. Třetí barva je nepřípustná. V průměru se istrijský krátkosrstý honič dožívá kolem 12 let.
Istrijský krátkosrstý honič má rád hodně pohybu, proto potřebuje dlouhé a pravidelné procházky a fyzickou námahu. Jeho srst nevyžaduje zvláštní péči. Někdy se může objevovat částečná depigmentace nosní houby, pronesený hřbet, nebo příliš volné, či naopak vtažené břicho. To je spolu s dalšími vadami diskvalifikující.
Přesný původ tohoto plemene není zcela znám. Dochovalo se pouze pár jeho vyobrazení na starých freskách a obrazech a z toho se dá usuzovat, že istrijský krátkosrstý honič je pradávné původní plemeno. Je také možné, že jeho předky byli evropští lovečtí psi, někdy ve středověku křížení s fénickými chrty. Je populární hlavně na Istrijském poloostrově, ale také v sousedních zemích, a to pro svoje výjimečné lovecké schopnosti. Do plemenné knihy v Chorvatsku se začali zapisovat první jedinci v roce 1924, v roce 1949 bylo plemeno uznáno FCI a v roce 1973 byl ustaven první standard. Jeho nejbližším příbuzným je Istrijský hrubosrstý honič.
Nejoblíbenější psí plemena