Malorská doga

Malorská doga    (mallorský buldok, Perro De Presa Mallorquin, Mallorský strážní pes)

Povaha plemene

Malorská doga je přátelský a nenáročný pes vhodný do rodiny. Hodí se i do městského bytu. Je přirozeným a zároveň rozvážným ochráncem, který umí pohrozit, ale i zneškodnit. Ohrožení je ale jediná situace, která toto poměrně málo známé plemeno skutečně rozčílí. Fakt, že jde o psa, který má v krvi zápasy, však nelze opomenout. Umí se rozzlobit a v krajním případě může být i agresivní.  Jako služební pes -  ochránce a hlídač je výborný a téměř nepřekonatelný. Dokáže skvěle vycítit situaci, kdy je jeho pomoc potřeba. K lidem není vůbec agresivní, samozřejmě za předpokladu, že v jeho vývoji vše probíhalo tak, jak mělo. Je poměrně jednoduše cvičitelný a ovladatelný a nemívá problémy s postavením vůči člověku. Naopak! Standardem je popisován jako pes s klidnou povahou, který dobře vychází s lidmi. Svému pánu je oddaný a věrný. K lidem je všeobecně milý a přátelský. V klidu je sebevědomý i důvěřivý. Mallorská doga výborně vychází s i s malými dětmi a je k nim ohleduplná. Na svém majiteli je silně závislá a ráda pro něj udělá cokoli.  Pokud se ale dostane do afektu, změní se její dobrácký výraz ve velice ostrou grimasu, která sama o sobě stačí k odstrašení protivníka.  Pokud to nestačí, je schopna velice efektivně zasáhnout a splnit tak svůj úkol obranáře. Pro mallorskou dogu je to samozřejmé a nikdo ji to nemusí učit. Pes by měl mít vyrovnanou povahu, plachost a náznaky přehnané agresivity jsou vady vylučující psa z chovu.

Popis plemene malorská doga

Středně velká doga váží v průměru asi 36 kg. Je typickým zástupcem skupiny molossoidních plemen. Její tělo je silné a mohutné. Proti výšce je výrazně delší. Výrazná je i velká a masivní hlava. Její obvod, zvláště u psů, je větší než velikost hrudníku měřená u kohoutku. Čelo je ploché a široké s výraznou kožní vráskou. Obličejová část je silně osvalená, což umožňuje lepší mimický projev psa. Srst je krátká a na omak hrubá. Mallorská doga má barvu srsti plavou a černou, přičemž se upřednostňuje plavé zbarvení. Povoleny jsou i bílé skvrny. Výška v kohoutku je u psů od 55 do 58 cm, u fen od 52 do 55 cm. Hmotnost je u psů v rozmezí od 35 do 38 kg, u fen od 30 do 34 kg.

Základní péče o psa

Ačkoli je malorská doga pes celkově klidný, rozvážný a nenáročný, měl by být výběr tohoto plemene podmíněn některými pravidly. Správná výchova, přiměřený výcvik, dostatek pochopení, pohyb a zábava. Plemeno není příliš velké, zvládne celoroční pobyt venku, ale hodí se i do městského bytu. Nemá ve zvyku nic ničit ani jinak zlobit. Rád se ale protáhne a proběhne, má rád vodu i sníh, ale zvládne dlouho ležet tiše v rohu a sledovat, co se kolem děje. Tito psi v sobě mají zakódovanou přirozenou schopnost bránit a chránit. Jsou přirozeně zvědaví a chtějí mít vše pod kontrolou. Proto jsou tak dobří hlídači. Pes musí být od malička vychováván s láskou, ale zároveň by měl projít přiměřeným a citlivým výcvikem bez aktivní obrany. Nutná je i správná socializace. Špatně vedený pes může způsobit velké potíže. Rozhodně se nedoporučuje vést je k agresivitě!  Není náročný na krmení. Srst vyžaduje jen minimální péči.

Historie plemene malorská doga

Malorská doga, nebo také mallorský buldok, je v zemi původu známá jako Perro De Presa Mallorquin, doslova Mallorský strážní pes, nebo Ca De Bou - býčí pes. V 17. století se španělské ostrovy dostaly pod britskou nadvládu a s Brity se na území dostali i hlídací a bojoví psi, které s sebou přivezli. Na vývoj mallorské dogy měla tato změna zásadní vliv. Plemeno totiž vynikalo v oblíbených zápasech psů s býky. Život psů v tomto období nebyl vůbec jednoduchý. Silní a agresivní jedinci se využívali hlavně pro tento „sport", ti mírumilovnější pak k hlídání stád. První záznam ve španělské plemenné knize pochází z roku 1923.