Inzerce psů, psí inzerce
Přihlášení / Registrace

Trpasličí pinč

Více informací o plemeni Trpasličí pinč

Inzeráty plemene Trpasličí pinč

Pro plemeno Trpasličí pinč není v současné době žádný inzerát!

Více informací o plemeni Trpasličí pinč

Trpasličí pinč   (malý hladkosrstý pinč, německý pinč, srnčí ratlík)

Charakter a chování

Pinč je přirozeně nebojácný, aktivní a inteligentní. při správné motivaci se dobře cvičí a bez problémů zvládá stresové situace a je velmi adaptabilní. K cizím lidem se chová s přiměřenou nedůvěrou, dobře vychází s dětmi a při dobré výchově mu nedělá problém ani soužití s domácími zvířaty. Každý kdo si pinče pořizuje, musí počítat s tím, že je to pes aktivní, který potřebuje zábavu a zaměstnání. Pro pěkný vzhled a spokojenost potřebuje také poměrně dost pohybu. Svou hbitostí, rychlostí a ochotou učit se novému jsou přímo předurčeni k agility.

Nezbytná je důsledná výchova, ale pozor - surovost a nespravedlnost pinč nesnese a reaguje na ní agresí. Je to pes pro každého činorodého člověka, který si dokáže zjednat přirozený respekt, zároveň ale také dokáže respektovat psa jako partnera. Pinč se dá snadno cvičit, neočekávejte ale od něj slepou strojovou poslušnost - odporuje to jeho inteligenci a samostatnosti. Historie plemene dává základ k většímu sklonu ke štěkání. Chronicky uštěkaní psi které občas vídáme jsou ale produktem nudy a nicnedělání. Pinč je inteligentní a aktivní pes který potřebuje zaměstnání. Když mu ho dáme, nebudeme o něm doma ani vědět natož aby obtěžoval štěkotem. Pinč byl chován jako lovec myší, potkanů a všeho co by mohlo na dvoře škodit. Většina pinčů má proto velmi vyvinutý lovecký pud a na poli si před nimi žádná potenciální kořist nemůže být jistá. Protože však pinč stoprocentně respektuje majetek svého pána a svou smečku, není problém ho navyknout i na domácí zvířata, pokud postupujeme přiměřeně opatrně a dáme psu najevo, že zvíře je naše a patří k domácnosti. Pinč je značně sebevědomý a všechno co dělá myslí smrtelně vážně. Pokud potká jiného, stejně dominantního psa, neváhá si to s ním jít vyřídit bez ohledu na velikost. Všem rvačkám je proto nutné zabránit už v zárodku. Pinč totiž nepatří mezi psy kteří by se vzdávali.

Toto plemeno je ideální pro chov v bytě ve městech, vyhovuje svou velikostí a nenáročnou údržbou srsti.V extrémně nepříznivém počasí je třeba věnovat zvýšenou pozornost zejména uším, které jsou dnes již nekupírované a mají tendenci omrzat. V tomto případě poslouží silná vrstva vazelíny nebo sádla kterým okraje uší namažeme. Samozřejmě základní ochranou před prochladnutím je nechat psa aby se hýbal, nenutit ho v zimě sedět nebo stát.

Původ plemene

Jisté je, že na území Německa jakož i jinde v západní Evropě jsou pinčové původní a že se zde vyskytovali v různých velikostech, barvách a typech srsti byl i trpasličí pinč byl chován v hojném počtu, ale spíše neorganizovaně, často pod názvem srnčí pinč. Zvláště ve Vídni byla chována varieta harlekýn, s tmavě hnědými nebo černými plotnami na stříbřitě šedém nebo načervenale šedivém podkladu. Jako barvy byly uváděny: černá, žlutá srnčí, čokoládově hnědá a pepř a sůl. Maximální velikost nepřesahovala 3,5 kg. Teprve po založení speciálního chovatelského klubu v tehdejším Německu v roce 1895 se začala psát historie organizovaného chovu. Základy plemen byly podchyceny a daly vzniknout moderním plemenům. Dá se říci, že všechna současná plemena pinčů a kníračů mají společné předky. V roce 1930 byla stanovena horní hranice výšky na 30 cm, nebyla však stanovena hranice spodní. Chovatelé se snažili o vyšlechtění co nejmenších jedinců, což s sebo neslo některé negativní průvodní znaky nanismu, jako jsou kulatější mozkovna, kratší čenich, velké, leckdy vykulené oči, drobné zoubky, které se špatně vejdou do úzké čelisti (především řezáky) případě špatné nervy. Avšak snahou chovatelů, aby se malý hladkosrstý pinč co nejvíce přibližoval tělesnými tvary a hlavou dobrmanovi a střednímu německému pinči, proto standard z roku 1956 stanovuje minimální výšku na 25 cm a umožňuje tak počátek chovu moderního trpasličího pinče, který představuje dokonalou zmenšeninu pinče německého bez známek miniaturizace, s plochou hlavou, kvalitní srstí a celkově silnou konstitucí.

Povaha plemene

Trpasličí pinč je pes, který je svou velikostí přímo ideální do města a do bytu. Je malý, milý a přítulný. Navíc je skvělý hlídač a jeho štěkot rozhodně předčí kdejaký alarm. Rozhodně se nenechá uplatit, k cizím je dost nedůvěřivý. Jinak je to dostatečně sebevědomý a vyrovnaný rodinný a společenský pes. Jeho malý vzrůst mu nebrání být velkým bojovníkem a sportovcem. Sport, jakým je například agility, dogdancing atd., kde může uplatnit svoji hbitost, rychlost a hravost, je pro něj přímo ideální. Když se na vašem pozemku vyskytne nevyžádaná návštěva, můžete si být jistí, že se o tom ihned dozvíte nejen vy, ale pravděpodobně i nejbližší sousedé. To může být výhoda i nevýhoda.

Pes se jednoduše a ochotně cvičí, je ho k tomu potřeba vést s důsledností už od mládí, ale výsledek určitě stojí za to. Ne každé malé plemeno je tak ochotné k práci jako právě malý hladkosrstý pinč.

Popis plemene

Charakteristický znak plemene udávají už různé přívlastky v několika používaných názvech (trpasličí, malý, miniaturní). Dnes má ideální pes výšku 25 až 30 cm a váhu 4 až 6 kg. Srst trpasličího knírače podle standardu má být krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin. Rozlišujeme 2 barevné typy: „selfcolored" (jednobarevní - jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá a „black and tan"), černí s pálením - lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Hlava je přiměřeně velká, oči tmavé a ováné, uši do písmene V, převislé. Nos a pysky musí mít malý hladkosrstý pinč černé. Tělo je čtvercového rámce, nohy jsou silně osvalené. Pro plemeno je typický prostorný, uvolněný, plynulý klus. Pohyb je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, s dobrou délkou kroku. Od r. 1995 se ocas a uši netupírují.

Základní péče o psa

Co se týče péče o srst, nejsou s ratlíkem žádné velké starosti. K vyčesávání srsti je nejlepší gumový kartáč, srst se „leští" vlhkou látkou. Pokud chcete chovat pejska v bytě, jistě tuto jednoduchou „údržbu" oceníte. Po příchodu z procházky stačí vzít namočenou žínku a psovi jednoduše otřít tlapky.

 

Každý zná přísloví „třást se jako ratlík". Zřejmě souvisí s již zmiňovanou miniaturizací plemene, která se projevovala mnoha nepříjemnými vedlejšími efekty, včetně třesení - příliš malí psi s horším krevním oběhem v chladném počasí trpěli. Dnešní psi plemene malý hladkosrstý pinč jsou vůči počasí mnohem odolnější. Je dokonce možné je chovat celoročně venku, pokud mají stále k dispozici teplé, suché a závětrné místo. Pro společenské plemeno je pochopitelně příjemnější a přirozené sdílet příbytek s lidmi.

Historie plemene 

O původu pinče nemáme mnoho informací. Přestože se ví, že v 19. stol. bylo chováno mnoho těchto psů a jejich chov probíhal v Německu a ve Skandinávii už po několik století, samostatným plemenem se malý hladkosrstý pinč stal až v roce 1895, kdy vznikl Německý klub chovatelů pinčů. Ve 20. letech minulého století bylo plemeno dovezeno do USA, kde si rychle získalo velkou popularitu a brzy na to i vlastní klub. U nás bylo na vrcholu své slávy za první republiky. V této době se chov orientoval na zmenšování pinče. Na výstavách se dávali za vzor ti nejmenší psi, často i s jasně patrnými znaky degenerace. Například lysé uši, vypoulené oči, podsazené nohy, roztřesená postava, hlava ve tvaru jablka a jiné. Chov srnčích ratlíků je dnes zaměřený na udržení vyvážené stavby těla, které má být silné a svalnaté. Cílem chovu není produkovat malé a často nemocné „třasořitky", ale zdravé a použitelné psy.

Více informací o plemeni Trpasličí pinč