Polský chrt (Polish Greyhound, Chart Polski)
Povahovými rysy se polský chrt příliš neliší od ostatních chrtů. Je to důstojný reprezentant těchto sebevědomých a vyrovnaných psů. Dříve byl polský chrt chován především k loveckým účelům, pak se z něj stal také společenský pes. Díky své rozvážné povaze se doma chová klidně až líně, během lovecké akce je ovšem vznětlivý, odvážný, rychlý a vytrvalý. Vůči neznámým lidem je zdrženlivý, až odtažitý, záleží pouze na něm, zda bude chtít navázat důvěrnější kontakt. Jestliže byl od štěněte dobře zespolečenšťován, nemá žádný problém s dětmi ani s jinými psy a zvířaty. Ve vztahu k nežádoucím vetřelcům dokáže být velmi ostražitý. Během výchovy je potřeba respektovat jeho povahu, jen tak se bude chtít učit novým povelům a dovednostem. Polský chrt dokáže být velmi milým rodinným společníkem.
Polský chrt je největším a nejurostlejším krátkosrstým chrtem. Pes měří v kohoutku 70 až 80 cm, fena 68 až 75 cm. Větší i menší jedinci jsou povoleni, pokud nemají žádné jiné nedostatky a morfologie typická pro toto plemeno zůstává zachována. Jedná se o psa obrovské síly a velikosti s velkým množstvím svalů. Oproti ostatním chrtům je mohutnější a hrubšího vzezření, nesmí však působit těžkým dojmem. Má výrazné pronikavé oči tmavé barvy. Hlava je silná a dlouhá. Srst má krátkou, pružnou a hrubší, nikoliv drátovitou. Zbarvení se meze nekladou. Srst se vyznačuje samočisticí schopností. Polský chrt stejně jako ostatní chrti postrádá jakýkoliv psí pach.
Polský chrt potřebuje dostatek pohybu, ocení zejména volný pohyb bez vodítka. Pokud jeho majitel neholduje loveckým vášním, může polského chrta zabavit jinými sportovními aktivitami. Tento pes vyniká v coursingu a chrtích dostizích, pro něž samozřejmě musí projít kvalitním tréninkem. Srst není nijak náročná na údržbu, navíc má samočisticí schopnost. Je dobré ji jednou týdně vykartáčovat.
Je historicky doložené, že polský chrt se v Polsku vyskytoval již ve 13. století. S nejvetší pravděpodobností se jedná o příbuzného asijských sighthoundů typu saluki. Někteří se mylně domnívali (např. ruský autor Sabanijev), že polský chrt vznikl křížením greyhounda a barzoje. To je však nemožné vzhledem k tomu, že barzoj byl až do 16. století, tedy v době před vládou Ivana Hrozného, neznámý. V lovecké literatuře jsou zmínky o polském chrtovi velmi časté, pokud jde o jeho výtvarné vyobrazení, pak jeho podoba zůstala až do konce 19. století nezměněna. Patří k nejstarším plemenům chrtů, kteří pocházejí z východu. Polský chrt není příbuzným greyhounda (anglického chrta).
Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)
Standard FCI č. 333 / 12.10.1998 / D Polský chrt (Chart Polski)
Země původu: Polsko
Datum publikace originálního standardu: 23.12.1990
Použití: k lovu na zajíce polního, lišku, srnčí a dropy, ale také k lovu na vlky
Zařazení dle F.C.I.: skupina 10 chrti, sekce 3 krátkosrstí chrti, bez pracovní zkoušky
Existence polského chrta v Polsku je doložena od 13.století; jde pravděpodobně o potomka asijských chrtů typu Saluki. Protože barzoj byl v 16.století před obdobím vlády Ivana Hrozného neznámý, je nemožné, aby polský chrt pocházel z křížení greyhounda a barzoje, jak tvrdil ruský autor Sabanijev. Zmínky o polském chrtu jsou v literatuře (zvláště pak v lovecké literatuře) časté a jeho zobrazení v ikonografii jsou nápadně jednotná. Tento ustálený vzhled polského chrta na kresbách a malbách dokazuje, že před vkřižování různých plemen zůstal vnější vzhled plemene až do konce 19.století nezměněn.
Polský chrt je pes velkého vzrůstu, vyzařující sílu, svalnatý, výrazně silnější a ne tak jemných tělesných forem jako ostatní krátkosrstí chrti (nesmí však být těžkopádný ani nemotorný). Svým vzhledem odpovídá asijskému chrtovi, který je jeho předkem. Silné kostra, krátké pružné tělo, výrazně patrné osvalení a mohutné čelisti svědčí o tom, že tento pes byl v těžkých podmínkách polského klimatu používán k lovu. Ve vzhledu polského chrta hrají důležitou roli také jeho výrazné oči a čilý pronikavý pohled.
Poměr mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou by měl činit 10,2 až 10,3 ku 10.
Polský chrt je sebevědomý, sebejistý, zdrženlivý a odvážný. Při pronásledování je rychlý, velmi šikovný a vytrvalý. V akci reaguje rychle a vznětlivě.
silná, suchá a dlouhá.
U psů je poměr délky hlavy ke kohoutkové výšce 37-39:100, u fen 36-38:100.
Poměr mezi délkou tlamy a délkou lebky je 1:1, ale tlama může být poněkud delší.
Šířka hlavy na úrovni jařmových oblouků se má k délce hlavy přibližně jako 38:100.
Požadovaný poměr mezi objemem tlamy před očními jamkami k délce hlavy činí přibližně 80:100.
Lebka: temeno by mělo být ploché, čelní rýha málo zdůrazněná a přednostně 5,1 mm hluboká; čelo a nadočnicové oblouky jen málo zdůrazněné. Boční linie mozkovny by měly zcela splývat s bočními liniemi tlamy.
Stop: málo vyjádřen
Nosní houba: černá nebo tmavé barvy, velká, vystupující nad pysky.
Čenichová partie: silná tlama, jež se směrem ke špičce nosu zužuje, aniž by působila špičatým dojmem. Na chrta je spíše tupá. Lehký hrbol naznačený na hřbetu nosu není důvodem k diskvalifikaci. Horní linie mozkovny a tlamy by měly lehce divergovat (rozbíhat se).
Pysky: v celé délce dobře odsazené, bez přehánění suché; na počátku tlamy mohou tvořit velmi malou vrásku, jež pokrývá pigmentované okraje dolního pysku. Nikdy však volně nevisí a nepřekrývají dolní čelist.
Čelisti / zuby: silné čelisti a zuby. Nůžkový skus, klešťový skus je přípustný.
Oči: Žádoucí jsou tmavé oči; podle barvy srsti je duhovka tmavě hnědá až jantarově zbarvená. Oři výrazné, poměrně velké, lehce šikmo posazené (mandlového tvaru). Výraz očí musí být typický pro plemeno: čilý a pronikavý.
Uši: středně velké, poměrně tenké; položíme-li je dopředu, musí špička ucha snadno dosahovat ke vnitřnímu koutku oka. Nasazení ucha je ve výši očí. Chrupavka ušních boltců je poměrně měkká; uši působí skutečně masitým dojmem.
Uši smějí být neseny následujícími způsoby:
sklopené dozadu, dotýkají se krku
stříškovitě
při vzrušení zcela vzpřímené, nebo se špičkou lehce překlopenou dopředu
dlouhý, svalnatý, oválného průřezu; ušlechtile stoupá od kohoutku; hlava nesena poměrně vysoko (v klidu nese polský chrt hlavu poněkud níž než greyhound).
ve volném postoji by měla kohoutková výška odpovídat výšce těla naměřené na obratlích křížové kosti.
Kohoutek: malý, ale vyjádřený
Horní linie: nad hrudním košem rovná; bederní partie je lehce klenutá. U fen není vadou, pokud je horní linie bederní partie rovněž téměř rovná.
Bedra: široká, svalnatá
Záď: široká, lehce spadající, dlouhá, široká a svalnatá; široká vzdálenost mezi kyčelními hrboly (vzdálenost mezi kyčelními hrboly odpovídá 12 – 14 % kohoutkové výšky.
Hrudník: Hrudník velmi prostorný a hluboký (ideální hrudní koš dosahuje prsní kostí až na úroveň loketního kloubu); při pohledu zepředu je středně široký; žebra ležící za kolmicí, jež se dotýká špičky prsní kosti, jsou dobře klenutá, ale ne sudovitá. Žebra jsou dlouhá a probíhají šikmo k páteři. Dlouhá prsní kost.
Břicho: vtažené
dlouhý a u kořene široký, v klidu nesen nízko; konec ocasu by měl být srpovitě otočen vzhůru, nebo by měl tvořit uzavřený kroužek. V klidu ale může být také zcela rovný; v pohybu může být ocas nesen výš, základna ocasu by však nikdy neměla být nesena nad úrovní beder
hrudní končetiny dlouhé, suché, dobře osvalené, navzájem nepříliš daleko postavené; při pohledu zepředu jsou končetiny postaveny rovnoběžně.
Předloktí: dlouhé; vzdálenost špičky loketního kloubu od podložky by měla činit zhruba 54 % kohoutkové výšky; proporce musejí být tak vyvážené, aby nevznikal dojem nadměrně dlouhonohého zvířete.
Přední nadprstí: vzhledem k podložce lehce šikmo postavené.
Tlapy hrudních končetin: oválné, prsty dobře sevřené a klenuté.
dlouhé, dobře osvalené, poměrně dobře úhlené, lehce postavené dozadu a poněkud šíře od sebe, ale výrazně méně než u greyhounda. Při pohledu zezadu jsou končetiny rovnoběžné.
Bérce: dlouhé
Hlezno: silné
Tlapy pánevních končetin: oválné, ale mnohem delší než u hrudních končetin; prsty dobře klenuté a kompaktní.
Pohyb musí být plynulý a energický; úhlení hrudních a pánevních končetin mu umožňuje volný a prostorný pohyb v kroku i v klusu. Je-li polský chrt veden pomalu, může se pohybovat mimochodem, při zvýšení rychlosti se ale musí vrátit k normálnímu střídavému kroku. Jedním z charakteristických znaků je pohyb pánevních končetin: pohyb může lehce konvergovat – chrt v pomalém klusu "plete"; to však není vadou.
dobře přiléhající, pružná.
na dotek působí srst pružným dojmem, je poměrně tvrdá, není "drátovitá", ale také ne hedvábná. Na trupu dorůstá různé délky, obecně je poněkud delší na kohoutku, na bocích kratší, nejkratší na prsní kosti a na končetinách. Břicho je osrstěno jemnější a řidší srstí. Na pánevních končetinách zezadu a na spodní straně ocasu je srst nejdelší, zůstává však také tvrdá; tvoří lehké kalhoty a kartáč.
povoleny jsou všechny barvy srsti. Okraje očních víček a nosní houba jsou černé nebo tmavé; je-li barva srsti světlejší, tzn. modrá nebo béžová, je také nosní houba modrá nebo béžová.
feny: 68 – 75 cm,
psi: 70 – 80 cm.
Exempláře vyšší než ideální rozměry jsou přípustné, pokud jsou zachovány typické morfologické znaky plemene. Poněkud menší velikost, než udává standard, není důvodem k diskvalifikaci, pokud s ní nejsou spojeny další vady.
F.C.I. standart hmotnost neuvádí.
jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí považovat za vadu, jejíž hodnocení musí být přímo úměrné její závažnosti.
podstatné odchylky od požadovaného poměru mezi délkou trupu a kohoutkovou výškou
křehká stavba kostí, slabost
slabé osvalení nebo těžkopádná konstituce
čelo příliš klenuté
výrazná čelní rýha
výrazně vyjádřený stop
tenký nos, špičatý
přehnaně vyvinuté pysky
slabé čelisti. Podkus, předkus; chybějící zuby (kromě P1)
vypouklé oči
ploše přiléhající uši, dotýkající se strany hlavy
krk krátký, tenký; přehnaně vysoko nesená hlava (jako u italského chrtíka); stejně přehnaně nízko nesená hlava (jaku u barzoje)
hřbet klenutý již u hrudních obratlů
příliš klenutá bedra
plochý hrudník, mělký; krátká prsní kost; prsní kost natolik vzadu, že při pohledu ze strany nevystupuje před ramenní kloub
ocas nesen zcela nad hřbetem, ocas vychýlený do strany
hrudní končetina strmě spadající lopatky (strmé lopatky)
příliš přitisknuté nebo odstávající lokty
vytočené tlapy, deformované polštářky
pánevní končetina příliš slabé úhlení
kravský postoj, sudovitý postoj
prošlápnuté tlapy
silná volná kůže; málo pružná
nosní houba a okraje víček růžové nebo skvrnité, zesvětlená barva nosní houby a okrajů víček u jiných barev srsti než modré a béžové
těžkopádnost, přehnaná plachost, bezdůvodná agresivita
malé oči, trojúhelníkový střih oka
Pozn.: Psi musí mít dvě očividně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá do šourku.
Nejoblíbenější psí plemena